Poděkování za možnost Akademie pro seniory...
z milého dopisu od pana Nádvorníka...
Vážený pane řediteli,
velmi Vám děkuji za umožnění 3 let “studia” hry na trubku mého tatínka. Včera na vystoupení jsem na něj byl opravdu pyšný. (Já jsem na něj pyšný stále a má můj obdiv, ale včera to bylo pěkné. I když ty tóny nebyly asi nejčistší. To ho dost štve, neboť jak říká, ráno jsem to hrál čistě...). Rád bych Vám napsal z pohledu syna, co pro mého tátu děláte. (I když to asi víte)
Táta to říká asi takto: Když měl čas jako študent, tak neměl peníze na trubku a učitele. Pak jako zaměstnanec měl peníze na trubku, ale neměl čas. A nyní v důchodu se to sešlo. Mám čas i zajištěného učitele. Ono ani tak nejde o ty dvě hodiny za měsíc kdy stráví spolu s Vaším úžasným učitelem, ale o to, že táta trénuje několikrát týdně a má po konci své práce činnost sám pro sebe. Nejen, aby se staral o vnoučata, ale je to něco, co dělá sám pro sebe.
Asi píši složitě, ale každopádně Vám chci napsat, že tato aktivita má smysl a je výborná. Moc za ni dík.
syn Karla Nádvorníka - hráče na zelenou trubku.
S úctou
Václav Nádvorník